Obvyklá konfigurace výrobních robotů a strojů: jedná se obvykle o nějaké srdce zařízení, ve formě logických obvodů, mikroprocesoru, uspořádaných na nějaké řídící desce, či souboru několika řídících modulů.
Do takovéhoto řídícího modulu jsou připojeny takzvané periferie. Tyto periferie jsou právě již funkční bloky výrobního zařízení. Jedná se o funkční bloky, zjišťující informace, které stroje potřebuje ke své správné činnosti. Jedná se o vstupní signály, tzv. Vstupy do řídícího modulu. Byvaji to senzory elektrických a magnetických veličin. Dále pak koncové spínače, snímače síly, optické snímače, čidla tlaků, teplot, cidla otáček, čidla polohy, hladiny, průtoku, systémy zajišťující bezpečnost činnosti obsluhy výrobními stroji. Dále pak senzory alalýzy plynů látek a kapalin .
Na základě takovýchto vstupních informací řídící moduly spouští různé pohony, motory, servomotory, vzduchové a kapalinové ventily, hydraulické ventily, bezpečnostní zámky apod.
Pro předávání informací mezi řídícími moduly slouží různé komunikační protokoly, např Modbus, Profibus, Profinet, Ethernet, C-Bus a mnoho dalších.
Výrobní stroje bývají vybaveny uživatelskými rozhraními, přes které obsluha stroje zadává veškeré instrukce výrobnímu stroji. Jedná se o tzv. průmyslové počítače, pendanty, dotykové displeje, tlačítka,